O krok blíže k potřebám novorozence a kojence

26.04.2010 14:52

Sestřičky na dětských odděleních, zejména na šestinedělí ale také na rizikovém pracují přímo s maminkami, a tak mají jedinečnou možnost je vzdělávat jak v oblasti péče o dítě, tak v oblasti psychosociálních potřeb novorozence a kojence. Sesterská edukace matek na základě novodobých poznatků péče o dítěte není v mnoha porodnicích jednotná. Sama jsem po porodu své dcery byla zmatená, když mi každá sestřička radila ohledně kojení jinak. Starší na základě poznatků dávno minulých a mladší dle novodobých. V podávání informací musí být shoda ošetřovatelského týmu. Jinak edukace ztrácí svou efektivitu.

 Přetrvávají poznatky z dob minulých. Ty však nejsou v souladu s potřebami novorozence. Způsob prožívání a interpretace světa novorozencem je diametrálně odlišný od vnímání a prožívání dospělého. V současnosti je trend podporovat vztah matka – dítě a péči o dítě plně přizpůsobit jeho potřebám. Některé z nich jsou pro první vývojové období zcela specifické a doposud se na ně nebere zřetel. Přiměřená edukace pozitivně ovlivňuje vztah matky k dítěti a následně naopak dítěte k ní. Vztah dítěte významně ovlivňuje utváření interpersonálních vztahů v životě a je základem pro získání prvotní důvěry ke světu. Je základním stavebním kamenem osobnosti jedince. Musí být tedy pevný a stabilní, aby se v budoucnu nestalo, že se osobnost zhroutí.

Podpora kojení a vzájemného vztahu matka – dítě jsou pro novorozeně nezbytné stejně jako okamžité uspokojování potřeb. Každá minuta čekání na maminku nebo jídlo je pro něho trýznivá. ,,Nikdo nepřichází, nedostanu jíst, nikdo se o mne nepostará, umřu“. Instinktivně dítě ví, že je závislé na pečující osobě. V takové chvíli se člověka zhostí panika. U novorozence jsou tyto pocity maximalizovány v důsledku charakteristik jeho prožívání, které je fascinující, organismické a nealternativní. Dítě je plně pohlceno emocemi, vnímá ,,tělem i duší“ s doprovodnými vegetativními projevy, nedokáže se od nich odpoutat ať jsou pozitivní či negativní. Není schopno hledat alternativy řešení situace, protože mu chybí. Je nutné tedy reagovat hned, jak dítě pláče. Vědci zjistili, že v případě tzv. inhibice reakce, což znamená, že matka hned nereaguje na tzv. kontaktní signál (krátký zvuk trvající cca0,1sec. O frekvenci 8kHz) novorozence, dochází k rozvoji civilizačních chorob. Dítě, kterému neodpovíme na první zavolání se silně rozruší a je těžší ho uklidnit. Toto platí zhruba do 7. měsíce, kdy je již dítě schopno čekat. Začíná mít pojem o čase. Zmíněné fakty dokresluje také výzkum, který vypovídá, že 12cti měsíční děti nošené v šátcích více jak 4 hodiny denně méně pláčí a jsou více radostné. Byla u nich podporována prvotní důvěra ke světu, jejíž utváření probíhá právě v prvním roce života, dle Eriksonova pojetí vývoje osobnosti. 

Nejčastějším protiargumenty nošení dětí na těle rodiče se týkají kyčlí a páteře. Je však nutné si uvědomit, že miminko bylo 9 měsíců v bříšku u maminky skroucené a jeho nožičky a páteř potřebují čas, aby se sami vyvinuly tak jak mají. Nelze tak činit ,,násilím“, jak ihned po porodu stále činíme, když. ukládáme děti do postýlek na zádíčka, která se tak narovnávají nefyziologicky, ,,násilím“. Stejné je to s nožičkami. Při měření délky novorozence po porodu nerespektujeme fyziologické vývojové zvláštnosti novorozence a nožičky natahujeme a vystavujeme tak dítě možnému poškození kyčlí, jak píše doc. Jiří Šráček se svou manželkou doc. Danuší Šráčkovou v časopise MaMiTa. Výzkumy prováděné v oblastech, kde tradice nošení v šátku trvá bez přerušení do dnes, se zjistila absence potíží s kyčlemi a páteří. Tyto děti se vyvíjeli podstatně lépe, než nenošené děti z moderní společnosti. Tamní matky nosící své děti také neměli potíže s páteří. Těmi nemusí trpět ani matky u nás, pokud budou dítě nosit pravidelně od jeho narození a opravdu pevně uvázané.

 Dle autorky knihy Malý tyran Jiřiny Prekopové je novorozenec předčasně narozený. Doba jeho fyziologického porodu je zhruba kolem 5. měsíce jeho věku, kdy je na úrovni schopností novorozeného štěněte či kotěte. Teprve nyní je schopen se pohybovat, vzdálit se od matky nebo si podat předmět ležící v jeho blízkosti. Dr. Jiřina Prekopová uvádí, že by se dítě mělo nosit minimálně 2,5 roku. Šátek nazývá  tzv. sociální dělohou. Podle anglického pediatra W.Searse má trvat těhotenství 18 měsíců. 9 měsíců v lůně matky a 9 měsíců ve vaku. V oblasti psychosociálního vývoje má dle mého názoru šátek výhradně pozitivní vliv určitě do 6. měsíce. Napomáhá adaptaci na nové prostředí a zvyšuje komfort miminka. Maximálně se jím přibližujeme k saturaci základních potřeb novorozence, které jsou odlišné od potřeb dospělého. Hlavními potřebami novorozence je pocit jistoty a bezpečí, potřeba vazby na mateřskou osobu, potřeby postulární (houpání, kolébání a nošení), které vlastně představují pasivní pohyb, který je dítěti v kočárku odepřen. Po uvedené době ale začíná dítě projevovat svou vůli. Nabylo k tomu tělesné i kognitivní kompetence. A protože pobyt v šátku musí být spojen s pohybem matky, má v současné době mnoho příležitostí se bouřit. Zde hraje roli základní rozdíl mezi tzv. zeměmi třetího světa a námi. Moderní člověk většinu času sedí. Sedí v prostředcích hromadné dopravy, stojí ve frontě… Statická poloha vede ke vzdoru a záleží hlavně na matce, jak ho zvládne.

Vědci, biologové a etologové hovoří o lidském novorozenci jako o pasivním nošenci, čímž ho řadí z biologického hlediska do skupiny savců, kam patří také potomek opic, lidoopů nebo vačice a lenochoda. Těm říkají aktivní nošenec, protože se mládě dokáže na těle matky udržet svou silou. Lidské novorozeně to nesvede, proto musí být drženo mateřskou osobou. Důkazy, které svědčí pro příslušnost novorozence k nošencům, je existence ligamenta iliofemoralis, Bertini, pars media, které u novorozence zabraňuje natažení dolních končetin v kyčelním kloubu a fixuje jeho stehna v typickém roztažení a ohnutí. Jde o biologicky šetřící mechanismus, který umožňuje bez vydání svalové energie nošení mláděte na břichu, zádech, nebo kyčlích matky. (Šráček, Šráčková, MaMiTa 5/2003). Nutno dodat také to, že dítě nesené na boku matky má zafixované kyčle v ideální poloze. Za pozůstatek po našich primitivních předcích je považován také reflex úchopový a objímací. Porodní báby zjistili, že když dáte novorozeněti do ručičky něco chlupatého a nebo stačí prst, okamžitě se přisaje k prsu.

V roce 1979 byla v Kolumbiji navržena tzv. klokaní metoda pediatry Edgarem Reyem a Hectorem Martinezem. Ta vychází z předpokladu, že ranný vývoj novorozence je spojován především s důležitostí ranného kontaktu s matkou. Matky nosily své děti po vzoru jihoamerických indiánek ve speciálně upravené košili na svém těle. V Bogotě byla tato metoda užívána více. Také tamní výsledky byly více vypovídající. Psychofyziologické a biochemické pochody v těle novorozence byly příznivě ovlivněny. Došlo ke zlepšení spánku, pravidelnosti dechu, úpravě termoregulace, zlepšení laktace matek a růstu mateřského uspokojení rodičky.   Nedonošené děti, které nebyly nošené, prospívali podstatně hůře než nedonošené nošené.

Myslím si, že šátek je výborná věc a ač nejsou zatím výzkumy, které se zabývají vlivem těchto pomůcek na nošení dětí na jejich psychosociální vývoj v kontextu s moderní technokratickou společností, je jasné, že v prvním půlroce života a především v období novorozeneckém období kdy, jak napsal profesor Zdeněk Matějček, dítě nelze rozmazlit, je nošení dítěte pouze správné. Je však nutné zohlednit individuální zdravotní stav dítěte, protože jsou i takové nemoci a poruchy, které jsou kontraindikací k nošení a nebo vyžadují specifické úvazy, se kterými může poradit pouze odborník lékař a nebo fyzioterapeut. 

Bylo by výborné, kdyby se šátek na nošení dětí dostal do  českých porodnic a také odtud by oslovoval novopečené maminky a tatínky. Ty v současné době nemají možnost sehnat vícero ucelených publikací na dané téma. Pouze v jednotlivých odborných knihách nalezneme zmínky o nošení dětí. Nejvíce pojednává o šátcích na nošení dětí Jiřina Prekopová ve své knize Malý tyran. Tuto knihu bych doporučila každé mamince, která chce své miminko nosit v šátku déle jak 6 měsíců. Více informací lze získat na internetových stránkách jednotlivých výrobců (babyšátky, vatanai, mamanty). Například na www.rodina.cz můžete vyhledat výpovědi maminek, které své děti nosí a také diskusi týkající se praktických zkušeností.

 Početnější publikace na dané téma lze nalézt v německé literatuře. Webové stránky německé firmy Didimos obsahují kromě poznatků z praxe, také studie zabývající se lidským novorozencem jako nošencem. Studie na toto téma provádí například bioložka dr. Evelin Kirkilionis a prof. dr.Bernhard Hassenstein.

Použitá literatura:

Lidský kojenec jako nošené dítě - výtah z disertace dr.Evelin Kirkilionis - bioložky studující chování na univerzitě ve Freiburgu 1990 [cit.11.11.2005]. Přístup z: https://www.vatanai.cz/

PREKOPOVÁ, Jiřina. Malý tyran. 4. vyd. Praha: Portál, 2000. 156Str.

ISBN 80 - 7178 - 485 - 0

Studien, Meinungen und wissenschaftliche Arbeiten. Prof.Dr. Bernhard Hassenstein Institut für Biologie der Univerzität Freiburg. [cit.5.12. 2005]. Přístup z: https://didymos.de/neu/html/hassenstein.htm

ŠRÁČKOVÁ, Danuše, ŠRÁČEK, Jiří. Chováme se k novorozenci jako k nošenci?MaMiTa Praha: Občanské sdružení Laktační liga, 2003, roč.3. č.5, str. 10 - 11  ISN - 1214- 1690

Zpět