Střídavá péče po rozvodu rodičů
06.04.2015 23:36
Střídavá péče je zvláštní forma výchovy zajišťované střídavě oběma rodiči v určitých časových intervalech. Jednou z podmínek pro střídavou péči je rodičovská zodpovědnost a způsobilost, která musí být na straně obou rodičů. Výchovné přístupy a postoje by měli být stejné a pokud tomu tak není, je vhodné, aby se rodiče dokázali ohledně působení na dítě i po proběhlém rozvodovém řízení dohodnout. To lze za předpokladu, že oba sledují především zájem dítěte, jež potřebuje mít stálé vědomí a jistotu, že má oba rodiče i v případě, že oni již spolu nechtějí nadále žít.
V systematerapii je v rámci rodinné konstelace pořádek tehdy, jestli - že dítě neřeší problémy jednoho a nebo obou rodičů. Pokavaď má pocit, že se může o každého z nich opřít, těží z toho životní jistotu a může být pro svůj budoucí život volný. A to zejména rodinný a partnerký. Pokavaď rodiče dospěli k názoru, že nadále spolu nemohou žít, nesmí se to stát problémem dítěte. Jemu musí zůstat jistota, že neztratí ani jednoho z nich a tu mu může nabídnout střídavá péče. Zákon v tomto směru myslí na základní právo dítěte a to je právo na oba rodiče, a proto také zahrnul do rodinného práva klauzuli o střídavé péči v paragrafu 26 rodinného práva:
(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.
(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.
(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.
Soud tedy z pohledu potřeb dítěte a na základě zákonitostí jeho duševního vývoje stanoví právo dítěte na oba rodiče na první místo. Bylo by dobré, kdyby osvěta tuto důležitou jistotu nejen malého dítěte ale i věších dokázala dát do povědomí široké veřejnosti. Ono totiž vědomí práva potomka na oba dva rodiče ze strany matky a otce je důležité i ve vztahu, který se nechystá před soudem svou existenci ukončit, protože výrazně ovlivňuje vzájemné interakce v rodinných vztazích, které se mnohdy řeší právě skrze dítě, jež musí v konečném důsledku poslouchat, jak je jeden z jeho rodičů špatný člověk a musí se těmito informacemi nějakým způsobem vypořádat na základě svých schopností daných momentálním vývojovým stupněm rozumových schopností. A to není vždy jednoduché, protože i v nerozvádějící se rodině se tvoří koalice a jejich vzájemný boj, do nějž jsou děti zatahovány.
Z morálního hlediska a možnosti fungování střídavé péče je nutná pro úspěšné naplnění pozitivního efektu vzájemná tolerance rodičů a schopnost i přes všechny neshody, vážit si i nadále jeden druhého jako člověka. Jejich vztah nesmí být narušen natolik, že se nedokáží dohodnout na základních věcech ohledně výchovy a zaopatření dítěte. V tomto případě by každé předávání dítěte mohlo znamenat zatěžující konfliktní situaci pro dítě a nepříliš dobré zajištění jeho psychických a materiálních potřeb. Nehledě na faktu, že pokud je mezi rodiči nesvár, oni ho mohou na dítě přenášet formou pomluv a očerňování druhého rodiče před dítětem. Z čehož se může v krajní situaci vyklubat v poslední době často zmiňovaný syndrom zavrženého rodiče, který je ukázkovým příkladem toho, jak může jeden z rodičů dítěti sebrat toho druhého.
V souvislosti s rozvodem se slovem výchova myslí osobní péče o dítě. Prakticky to znamená rozhodnutí, s kým bude dítě žít ve společné domácnosti a kdo se o ně bude starat. Také se však jedná o složku rodičovské zodpovědnosti, která znamená právo řídit jednání dítěte a užít příhodných výchovných prostředků, ale také vykonávat nad dítětem dohled příslušný jeho věku. Tato zodpovědnost náleží ze zákona oběma rodičům, bez ohledu na formálnost jejich svazku. Po rozvodu se však musí rodiče dohodnout, jak budou tuto zodpovědnost realizovat tak, aby to bylo co nejvíce ku prospěchu dítěte.
Protože střídavá péče se realizuje tak, že nezletilé dítě je svěřeno do péče střídavě oběma rodičům v pravidelných časových intervalech, měli by bydlet ve stejném městě, aby dítě mohlo chodit do stejné školy, na kroužky a mohlo se stýkat se svými kamarády v případě, že bydlí střídavě u matky a pak u otce. Proto musí být oba přiměřeně finančně zajištění a oba musí disponovat rodičovskou zodpovědností. Pro dítě by bylo zcela jistě jednoduší střídat své pokojíčky za cenu porozvodové ztráty pravidelného kontaktu s jedním z rodičů. Vždyť téměř pokaždé, když se tatínek s maminkou rozchází, dítě trpí strachem, že o jednoho z nich přijde. K čemuž velice často dochází, protože málo který rozvod probíhá v ,,přátelském" duchu a pro dítě je těžké se vyrovnat zároveň s rozvodem rodičů a faktem, že s jedním z nich ztrácí trvalý a nebo dokonce v některých případech také posléze pravidelný kontakt.
Nešťastnou variantou je situace, kdy si dítě musí vybrat se kterým rodičem chce po rozvodu bydlet. Dítě je nuceno jednoho z rodičů zavrhnout a druhému dát přednost. Dle mého názoru, by se po dítěti toto přímé rozhodnutí nemělo vyžadovat. Je to pro něho náročná situace, protože doopravdy nechce přijít ani o jednoho z rodičů. Toto rozhodnutí doprovází pocity viny a výčitky. Tedy v případě, kdy vztah s jedním z rodičů není silně narušen jeho patologickým chováním vůči dítěti. Osobně nemám s praxí u rozvodu žádné zkušenosti, ale určitě bych dala vždy přednost tomu, že nezávislí odborníci budou schopni posoudit, kde bude dítěti lépe, aniž by ono samo bylo nuceno vyřknout konečné rozhodnutí i s jeho konečnými následky.
Ve Skandinávii, Francii a v Německu je střídavá péče již běžným řešením po rozvodu rodičů. Funguje ke spokojenosti obou rodičů i dětí. V České republice je však zatím raritou. Mnoho lidí o této možnosti moc neví a bylo by dobré, kdyby se tato možnost porozvodového uspořádání rodinných vztahů dostala do povědomí široké veřejnosti. V tomto směru se shodou okolností právě nyní v červnu v Praze konají dny pro ,,střídavku" , které se snaží o získání podpory veřejnosti a hlavně o informovanost na dané téma.
Znalci zjistily, že ten, kdo brání ve styku s dětmi po rozvodu, je v naprosté většině matka. Pokud se dítě dostane do péče otci, ten automaticky respektuje biologické postavení ženy jako matky a v kontaktu s dětmi jí nebrání. Z dosavadní praxe je pak známo, že jestliže je dítě svěřeno po formální stránce do péče otci, pak v postupu času si prosadí takovou míru péče obou rodičů, která jemu po psychické stránce vyhovuje a která takřka pravidelně nabývá formy péče střídavé nebo společné. Avšak pokud je formálně dáno do péče matce, po čase otec na svá práva rodiče rezignuje, protože faktická ztráta dítěte vede ke ztrátě motivace se o něj starat. (Canadian Journal of Community Mental Health 2002. Stejně tak, je tomu s vyplácením výživného. Studie ukazují, že otcové neplatí výživné, protože jim matky brání ve styku s dětmi.
Pozorováním dětí ve střídavé péči zjistily, že tyto děti se neliší od dětí z úplných rodin. V porovnání s dětmi z individuální péče jsou lépe adaptovány ve všech ukazatelích: tělesné a duševní zdraví, rodinné vztahy, behaviorální a emoční adaptace i sebeúcta. Dokonce i matky, které původně žádali dítě do své péče, hodnotily prospívání svých dětí ve střídavé péči pozitivně.
Výzkumy dospělých, kteří pocházejí z rozvedené rodiny ukazují, že tito lidé dávají přednost střídavé péči. Zřejmě proto, že střídavá péče je určitým pokračováním rodiny i přes rozvod rodičů. V televizním dokumentárním cyklu Čas pro rodinu s názvem Rodina a rozvod se věnovali problematice střídavé péče o děti po rozvodu rodičů. Uváděli tam dva případy střídavé péče, kdy aktéři rodinného dění po letech hodnotili přistoupení k této formě řešení porozvodové situace jako velice pozitivní počínání. Upravili se vztahy v rodině, která i po rozvodu dokázala fungovat a zajistit dětem pocity bezpečí a jistoty pramenící z pocitu úplného domova. Jedno z již dospělých dětí hodnotí situaci takto: "rozvod rodičů jí přinesl ponaučení v tom, že se i těžká životní situace dá řešit bez zbytečných hádek, emocí a ubližování si navzájem".Podmínky pro rozhodnutí o střídavé péči hovoří o nutnosti, aby rodiče bydleli ve stejné lokalitě a děti měnily při střídání pouze pokojíky, nikoliv své sociální prostředí. ,,Výzkumy však ukazují, že nelze z žádných dosavadních výzkumů usoudit - že by střídavá péče byla pro děti zátěží, a to bez ohledu na eventuální těžkosti "technicko-organizačního" charakteru. (Jiné trvalé bydliště rodičů, změna prostředí, dojíždění). Toto jsou pro děti pouze vnější okolnosti, při nichž hlavní záležitost - VZTAH S RODIČEM - zůstává zachován a nezměněn." Zátěží by bylo, kdyby tento druh péče ztratily. Myslím si, že i u dětí v ranném školním věku bude tento způsob rodinného života menší zátěží za současného zvykání si na nové školní podmínky, než nutnost se vyrovnat ze ztrátou jednoho z rodičů. Avšak pokavaď se oba rodiče dohodnou na střídavé péči a opravdu ji chtějí v zájmu dítěte, věřím tomu, že si maximálně možné podmínky pro její realizaci vytvoří.
Ve druhém příběhu došla matka dcer k názoru, že by měly dcerky v období puberty komunikovat více s otcem. Proto se dohodly, že budou u tatínka bydlet jeden týden v měsíci. Na konec se samovolně péče mezi oba rodiče rozdělila na á čtrnáct dní. Členové rodiny si myslí, že kdyby se bývali rodiče nerozvedli, neměli by dneska mezi sebou celá rodina tak pěkný vztah, jako mají nyní. Otec si sám nedovede představit, že by svátky, narozeniny a jiné příležitosti dcer neoslavili všichni společně i přesto, že jsou vlastně již deset let se ženou rozvedeni. Tito rodiče intuitivně vycítili, že to je dobré nejen pro jejich děti, které nechtěly o žádného z rodičů přijít, ale i pro ně samé. "Kdybychom se nerozvedli, asi bychom si k sobě vzájemně nenašli takový vztah, jako máme teď," říká v pořadu otec.
Z výzkumů je patrné, že role otce je pro duševní a sociální vývoj dítěte velice přínosná a jeho působení ve výchově vede k rozvoji mnoha kompetencí, které by jednostranným působením pouze ze strany matky nebylo možné. Také fakt, že naprostá většina případů sexuálního zneužívání v rodině je iniciovaná nevlastním otcem je alarmující a jen přispívá k domněnce, že střídavá péče je vhodná, vhodnější než individuální péče jednoho rodiče. Vždyť dovolil by si to otčím, kdyby hrozilo každý druhý týden nebezpečí, že dcera družky prozradí ,,jejich tajemství" svému vlastnímu otci, ke kterému pravidelně odchází bydlet? Stále by za ní stál a mohl by ji ochraňovat. I v případě, že matka přilne k druhému muži po otci a dle řádu rodinných konstelacích ho postaví před dceru, není totálně osamocena, protože má druhého rodiče. V rámci terapie pevným objetím se zpívá dětem písnička ,,krokodýle nezbedný...." , která ukazuje dětem jak plyne láska z generace na generaci a kdo koho ochraňuje. Maminka děťátko, tatínek maminku a dítě, tatínka jeho maminka a tatínek, čili babička a dědeček. Nikdy ne naopak a nikdy se nesmí nikdo vynechat a nebo nahradit. Natož vlastní biologický rodič.
Bylo by výborné, kdyby si právo dětí nést v srdci oba dva rodiče a mít právo kontaktu s oběma rodiči uvědomila široká veřejnost a ve střídavé péči zhlédla kompromis mezi opětným svobodným životem bez závazků a setrvání ve vyhaslém vztahu, kde mezi spoustou třecích ploch a konfliktních situací se oba manželé trápí navzájem a trápí i své potomky.
Ponecháním si rodičovské zodpovědnosti a svého místa vedle svých dětí a i přesto se osvobodit od manželství, které již beztak nefunguje. Vize je to moc pěkná, ale kdo ji dokáže naplnit? Málo z rozvádějících se rodičů, protože rozvod doprovází křivdy, zklamání, nenaplněná očekávání a přenášení zlosti z partnera na děti atd. Protože jak je vidno, stoupající trend rozvodovosti nezastavíme, musíme se mu jako společnost postavit a minimalizovat jeho negativní stránky a dopad na psychosociální vývoj dětí.
Jednou z variant, jak by bylo možné se tomuto optimálnímu stavu přiblížit je terapie pevným objetím dle paní doktorky Jiřiny Prekopové.
Zmírněním a odezvou negativních emocí jeden vůči druhému by se mohli bez zášti a zloby společně domluvit a zachovat alespoň iluzi úplné rodiny. Ale je střídavá péče pouze iluze? Ani v nejmenším. Před zákonem se rodina rozpadla a v očích veřejnosti také. Avšak zachováním vzájemných rodinných vztahů se rodina z hlediska svého pozitivního dopadu na své členy nerozpadla. Ta trvá dál. Iluze harmonické úplné rodiny je ta, která se snaží své problémy zastírat a přecházet, při čemž je ubližováno všem jejím členům. Pokud se rodiče postaví čelem k faktu, že spolu nemohou nadále žít, je jim to ke cti, když v očích dětí neočerňují jeden druhého a jeden druhému se nesnaží dokázat, že děti jsou jen a jen jeho.
Pochopením, proč došlo k rozvodu a následným usmířením, lze nastolit mezi manželi přátelský vztah bez negativních emocí jeden k druhému, které by se ventilovali právě skrze vztah s dětmi. Podstatou terapie pevným objetím je usmíření se a to je to, co mnoho rodičů potřebuje, i když už spolu nechtějí být. Usmíření je důležité také hlavně kvůli dětem, protože pro ně stojí za to vynaložit trochu úsilí, abychom jim zachovali jejich biologickou rodinu, i když ne dle práva, ale na základě morálky a fungování základních mezilidských vztahů.
Někteří rodiče, kteří dospěli k názoru, že jejich manželství bude nejlepší ukončit, ale rádi by se dokázali dohodnout na výchově společných dětí, vyhledali terapii pevným objetím proto, aby dokázali po rozvodu zachovat svým dětem kvalitní vztah s oběma rodiči. Mnozí z nich po jejím ukončení dospěli k názoru, že to spolu ještě zkusí.
Použitá literatura:
Dítě ve střídavé péči. https://zena.centrum.cz/deti-a-rodina/2007/12/17/clanky/dite-ve-stridave-peci/ - 5.6.2008
Střídavá péče je prokázaně pro děti lepší. https://www.iustin.cz/art.asp?art=283 Publikováno: PRÁVO A RODINA, č. 11/2006 PhDr. Jiří Tyl. - 5.6.2008
KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, Rodinné právo v otázkách a odpovědích. 1.vydání. Computer Press: Praha, 2000. 109str. ISBN - 80 - 7226 - 365 - X
HRUŠÁKOVÁ, M, KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo. 2. vydání. Nakladatelství Doplěnk: Brno, 1998. 384str. ISBN - 80 - 7239 - 104 - 6